Někteří nervózně poklepávají pravou nebo levou nohou, jiní dlouze koukají do hluboké prázdnoty někde v dáli, kam jiné lidské oko ani nedohlédne a vy se už nejraději vidíte na úplně jiném místě, než je tato otravná a nervy drásající fronta, ve které byste mohli prostát celý svůj život a nikomu by to nevadilo, protože oni na tom jsou koneckonců momentálně úplně stejně jako vy. Jak tak pomalu přemýšlíte o věcech, které byste mohli dělat namísto vystávání vašeho důlku v té nejdelší frontě vašeho život, pomalu se posouváte dopředu, a tak to je i v životě dlouho čekáte, dlouho přemýšlíte o něčem, k čemu máte vlastně nejdál, ale jak čas plyne postupně se posouváte dál ke svému cíli, který vidíte v dáli, ale vy jste stále blíž a blíž, dokud nemáte to po čem toužíte na dosah své ruky.
Cítíte to? Ten pocit opojení, pocit euforie, který plyne jen a jen z vaší vytrvalosti, do které jste vložili tolik energie. Ale stálo vám to zato? Jistě, že stálo, vždyť tento pocit je to, co vás žene dál to, co vás posouvá dál ve vaší frontě, ve které, můžete mít pocit, že trpíte a zažíváte ty nejhorší možné scénáře divadelní hry, ve které máte hlavní roli, ale to k čekání a k životu patří, trocha toho utrpení. Jak byste jinak bez těch krušných chvil byli schopni rozeznat ty dobré a opojné chvíle, které vám přináší ty nejsladší plody z rajské zahrady.
Kdykoli, kdy budete mít pocit, že nevíte co dál, pocit, že se nacházíte v pasti, ze které není možného úniku, tak se nadechněte, a pak se nadechněte ještě jednou a hlouběji a zkuste to ještě chvíli v té frontě vydržet, protože to, co čeká na jejím konci vždycky stojí za to, abyste ještě nějakou tu chvíli bojovali. Koneckonců, jak by vypadal svět, ve kterém žijeme, kdyby každý člověk hned všechno vzdával na první pokus, jak by vypadal svět, ve kterém bychom padali a už se nezvedali. Tak se zakousněte a nepusťte se, dokud nemáte úplně vyhráno.
Čekání na sen
